Napsali jste

Nebylo snadné přijmout skutečnost, že maminka odchází. Měli jsme štěstí a potkali jsme ošetřovatelku pečovatelek, která nám nabídla zapůjčení speciálního lůžka domů a pravidelně jezdila mamince podávat léky proti bolesti. Maminka zemřela jednou večer tiše a bezbolestně. Doma, jak si vždy přála. A já jsem ji mohla držet za ruku.

Irena, 54 let

Často mi bylo líto, že jsem nemohla ven. Zvlášť po úraze. Nabízeli mi chodítko, ale styděla jsem se. Přeci nebudu něco po vesnici tlačit. Jenže pak jsem si ho jednou měla možnost vyzkoušet a už na něj nedám dopustit. Do košíku si dám nákup a jedu.

Marie, 79 let

Dřív jsem neměl chuť ani sílu vymýšlet, co k jídlu. Dnes mi pečovatelky vozí denně oběd, pečovatelka mi ho pomáhá připravit, obstará nádobí a ještě si se mnou pěkně popovídá.

František, 89 let